New In: Books

Gabriel José García Marqéz

Sto roků samoty

Vydání nakladatelství Odeon, 2006
Počet stran 320


Miluji magický realismus. To by mohl poznat každý, kdo se jen podívá do mé pomalu rozrůstající se knihovničky. Nechybí mi tam totiž jak Murakamiho světy, tak ani ty Coelhovy. Proto bylo jen logickým krokem, že se nenechám dlouho přemlouvat ke koupi a následném vtáhnutí do magického světa Marquéze.

Kniha je nádherná jak obsahem (to zaprvé), tak ale i vnějškem. Sice se říká, že se nemá soudit podle obalu, ale krása by se patřičně také měla ocenit. Nakladatelství Odeon odvádí parádní práci a s takovým přebalem byla skoro až hrdost jít k pokladnímu pultu (na druhou stranu pořád sbírám odvahu jít s takovou hrdostí s jejich Palahniukovým Snuffem:).

Sto roků samoty je autorova biografická tvorba, v níž popisuje život a dobu generaci rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo jeho rodné kolumbijské město Aracata.

Jak již bylo zmíněno na začátku, kniha se řadí svým obsahem mezi magický realismus. Předností je fantaskno, neznatelná hranice reality, snů a bludů. Budete sledovat vzestup a pád tohoto rodu, v přemíře postav se možná ztratíte, ale následně budete přemýšlet co vlastně ta samota, jež na ní chtěl Marquéz poukázat, vlastně znamená.

Haruki Murakami

Na jih od hranic, na západ od slunce

Vydání nakladatelství Odeon, 2014
Počet stran 176


Jak již jsem zmínila na začátku, magický realismus mě baví a pár Murakamiho knih již vlastním.

Na jih od hranic, na západ od slunce znamená pro mě mnoho, s motivem knihy jsem se naprosto ztotožnila. Hlavní hrdina Hadžime je samotář, jež se snaží žít dál, avšak jeho minulost ho čím dál rychleji dohání.

Připravte se na správnou melancholii a murakamiho magický svět, v němž není vše tak jak se zdá.

"Mám dojem, že jsem až doteď vlastně chtěl pořád stát se někým jiným, než jsem. Myslím, že jsem se pořád snažil dostat někam jinam, než jsem byl, začít tam žít úplně nový život a stát se úplně novým člověkem. [...] Trochu se mi to i dařilo, trochu to byly jen takové pózy. Řekl bych, že jsem se tím chtěl od něčeho osvobodit. Chtěl jsem to opravdu a naplno, věřil jsem, že když se budu opravdu snažit, nakonec se mi to povede. [...] Protože ty chyby, to jsem vlastně já sám."




Populární příspěvky z tohoto blogu

Forgive Yourself First

Poetic Mindset: I Will Cry